Je to snad zkouška?
Letošní postní doba se vším tím, co se v posledních týdnech děje kolem epidemie koronaviru, není ani Božím trestem ani zkouškou, pokud bychom zkouškou mysleli něco, co na nás Hospodin schválně sesílá, aby nás „zkoušel“, aby zjistil, jestli to dáme, a pak se náramně baví, když vidí, jak se v tom všem plácáme.
Setkání s Bohem
Pokud ale pod tímto slovem vnímáme situace, které v životě – soukromém i společenském – prostě přicházejí a my se s nimi musíme nějakým způsobem poprat, protože naše cesty nejsou jednoduše cesty Stvořitelovy, naše smýšlení jednoduše není jeho smýšlením, pak se může taková „zkouška“ proměnit v něco opravdu obohacujícího: v opravdové setkání s živým milujícím Bohem.
Je to příležitost
Záleží ale na tom, jak takovou situaci uchopíme. Taková „zkouška“ nás totiž nikam nepovede a nebude nám dávat žádný smysl, pokud uprostřed ní budeme jen ve strachu naříkat a bědovat nebo pokud se ji budeme snažit vyřešit tím, že se budeme jen litovat: „Proč zrovna já, Bože, vždyť jsem nic zlého neudělal!“, popřípadě když budeme obviňovat Boha, že to on od nás odvrátil svou přízeň, nebo hledat viníky v těch druhých, co „nám sem to svinstvo zatáhli“, nebo vyčítat sami sobě, že „kdybych se býval nedopustil toho a toho, jistě by mě teď Bůh netrestal…“ Pokud ji ale pojmeme biblicky, může se stát příležitostí! Třeba k tomu, že právě teď, když jsem se najednou ocitnul s úplně prázdnýma rukama, úplně nahý a bezbranný, tak má Hospodin konečně možnost mi dlaně naplnit, obléct mi synovské šaty a vyzbrojit mě svým Duchem.
Strach nemá v lásce místo
To je duchovní cesta jistě mnoha lidí, to je cesta třeba i zakladatele misionářů oblátů sv. Evžena de Mazenod. Právě skrze zkušenost vyhnance, ztráty rodiny, vlasti, identity je Evžen před křížem obdarován vším: Boží bezpodmínečnou láskou. A jelikož „strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání“ (1 Jan 4, 18), přestane se i on bát a začne opravdu žít. Tak se ani vy nebojte, tak se ani my nebojme! Spolu! Třeba i v karanténě. Vaši misionáři obláti.