24′ Dalším darem byl pobyt v Plzni, kde jsem byl na střední škole. I tam jsem měl třídní učitelku, která bojovala za svou třídu jako máma za své děti. Mé známky z matematiky jí však radost moc nedělaly, ale kéž by měla každá učitelka takové srdce. To nejdůležitější se však dělo mimo školu. Na internátu se dělo všechno možné, jen se málo učilo. Pro mnohé bylo výzvou vyjít s penězi do konce týdne, aby tak bylo na zpáteční cestu domů. Musím poděkovat vychovatelkám, protože díky jedné z nich jsem šel poprvé do divadla a poté začal chodit častěji, navíc nás měly rády a byly tam pro nás. Středeční večery byly v Plzni pro studenty a já objevil skupinku, která se scházela, aby se modlila, slavila, prostě byla spolu na plzeňském DCM. Díky všem. Z té skupinky jsem poznal nejvíce Zuzku, která je jen o dva roky starší, ale tím, že je to žena, tak měla tehdy náskok tak čtyř let, a myslím, že jeden doprovázel druhého. Ten vztah rostl skrze modlitbu a je živým a krásným i dnes. Díky za Plzeň, za další učitelé, vychovatelky a za společenství, kde je Bůh uprostřed.
