32′ Asi před 18 lety jsem v pořádné rychlosti narazil hlavou do stromu, protože jsem sjížděl prudký svah na sáňkách. Chyběl jsem ve škole, což neušlo pozornosti úžasného člověka, kterým byl učitel Petr Skořepa. Když viděl, že já nevidím skoro nic, tak mě vzal okamžitě do nemocnice, a já poznal, co to znamená být dobrým učitelem: nejen splnit si své povinnosti, ale hlavně mít zájem o druhého. Musel jsem poté chodit asi dva měsíce jednou týdně k jedné zdravotní sestře, abych dostal injekci. Ne však do ordinace, ale k ní domů, a tak začala dvě přátelství, za která cítím vděčnost ještě dneska. Věčnost vytvářejí vztahy! Lidé, co udělají krok navíc, něco neočekávaného. Díky vám a díky za vás.
