9′ Nový úsvit, nový začátek. Po Rumunsku, Česku a Německu přišlo další stěhování, a to do Itálie. Nikdy by mě v životě nenapadlo, že se budu tak často stěhovat, zatím jsem však pořád na stejném kontinentě. Začátek v Itálii nebyl vůbec těžký, protože jsem byl od spolubratří v Římě vřele přijat, a studovat další jazyk bylo velikým darem, ač to v tom velikém vedru v podkroví stálo námahu. Radost však byla větší. Učitelky v jazykové škole byly opět úžasné, protože nám zprostředkovaly krásu jazyka skrze hudbu, kulturu a skrze osobní vztah (tedy například rozdíl mezi kávou a kávou a vysvětlení, kdy kterou kávu pít). Poslední učitelka byla narozená v Assisi a byla na to patřičně hrdá a my jsme byli šťastní, že ji máme. Tentokrát jsem se nezamiloval do jasné struktury jazyka, ale do vřelé a hodně otevřené kultury. Opět díky konkrétním lidem a vztahům. Představte si, že jedna učitelka, když viděla, jak jsme nad gramatikou unavení, tak nám objednala do školy kávu, kterou číšník přinesl až do třídy, a to na její účet. Na tohle se nedá zapomenout. Takže díky Bohu Otci za další překrásný jazyk, který mi otevřel další svět, a díky za učitelky Arianu, Giuglii a Matildu.
