2′ Předposlední člověk, kterému bych chtěl poděkovat, je sv. Evžen a celá jeho omi rodina, co žije ještě dneska. Jestliže jsem dnes tam, kde jsem a kým jsem, tak je to z velikánské části díky němu. Z velké touhy po vlastní rodině, uznání a zároveň skrze zranění z rodiny a jeho života dá sám život jednomu společenství, které má být tou nejjednotnější rodinou na světě. (Nesnadný úkol, vlastně nemožný bez milostí.) Jako každému z vás i mně dal Bůh na začátku života mnoho darů, ale aby mohly být dary objeveny, bylo zapotřebí lidí, kteří je ve mně objeví a nechají zrát, a zároveň ale nepřestanou vidět ani zranění, protože i ta musí být přijata. Do tohoto seznamu patří mnoho členů z omi rodiny, kteří mi pomohli a i dál pomáhají růst. Jaký vztah mám k Evženovi a jeho rodině já dneska? Asi jako nějaký kluk v pubertě, který vidí krásu všude venku, a ve vlastní rodině nejméně. Možná ji vidí, ale přiznat si to a přiznat to i jim je nadlidský úkol. Ačkoliv v srdci má veliké Díky!
