18′ Pozvání od Vlasty žít jeden rok Boží slovo, ze kterého nakonec ale byly roky dva, přijal i Míra a Oto. Ještě než jsme začali, tak jsme si společně vybrali konkrétní úryvek, který chceme žít. Byl to Jan 15,13: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátelé položí svůj život!“ Tohle jsme žili nějak konkrétně každý den. Už jen třeba tím, že já jsem dřív mohl každý den spát do 7:30, Ota a Míra dokonce i déle, když ráno neměli školu. Abychom se teď ale mohli modlit společně, tak se vstávalo v 5:15, o víkendu to bylo jiné. To, co ale tato zkušenost navždy darovala mně, bylo, že v tom malém společenství každý zažil, že má své jedinečné dary, které ten druhý nemá, a tak se každý díky tomu druhému cítil chudý a zároveň bohatý. No a hlavně, že bylo snadné darovat a dělit se o materiální věci, které každý měl. Dát však sebe samotného se vším, kým je, to je opravdová zkušenost sebe samotného i Boha. Díky těm třem a díky Bohu za Slovo, které navždy přebývá mezi námi, pokud ho mezi sebou chceme mít. Taky Duchu svatému, který nás stále inspiruje k novým věcem.
