12′ Protože je teď karanténa a nemohu vycházet mimo zahradu, mohu teď více číst. Mám už v Itálii svého oblíbeného autora a nejraději bych o něm vyprávěl všem. Má jedno téma, které rád opakuje, a tím je – zamilovanost. V pubertě se podle něho odehrávají ty nejdůležitější věci pro další vývoj člověka, protože tam každý objeví, do koho nebo čeho je opravdu zamilovaný, ať už jde o nějaký vztah, profesi… Několikrát jsem se vrátil skrze tohle téma i k své první zamilovanosti, která prošla mnoha dopisy, e-maily, dárky, nekonečnými hovory… Líbilo se mi na ní mnoho věcí (ona celá, to je takové vždy při zamilovanosti), hlavně však dvě vlastnosti. Její ženskost a její hlas! Nebudu dál pokračovat, protože by to bylo dlouhé. Kdysi mi však poslala jednu fotku, na které je uprostřed Ježíš a proti němu otočeni zády sedí mladý pár. K fotce připsala: Na tom obrázku jsme my dva s Pánem. Ty jsi ten vlevo, když se díváš z našeho směru… P.s. Neznamená to dívat se na sebe, ale stejným směrem! Chtěl bych dneska poděkovat za ni a za zkušenost zamilovanosti, která byla hrozně důležitá. A ta poslední věta platí pro všechny vztahy. Důležité je dívat se stejným směrem. Tedy na toho, kdo je Pramen, kdo je Láska!
