14′ Nejsem žádný jazykový génius, a když jsem se rozhodl nastoupit do formace, znamenalo to jít skoro na tři roky do Německa. Sice jsem měl němčinu na škole, a dokonce z ní i maturoval, ale ponořit se do nového jazyka, do nové kultury, nové mentality celým člověkem je něco jiného… byl jsem však svobodný a říkal jsem si, že se když tak vrátím a vezmu to jako znamení od Pána, když němčinu nebudu zvládat. V prvních písemných pracích vládla naprosto nad mou modrou barvou (snažící se napsat něco v němčině) jasně červená barva mé učitelky. Slova, která jsem používal, byla správně, ale doslovný překlad nefunguje, chce to změnu jazykového smýšlení. Učitelka byla na nás přísně-hodná, ale pomohla mi pochopit krásu jazykové struktury, kterou němčina má. A každý jazyk vždycky něco říká o celém národu. Němčina má jasná pravidla, strukturu… A díky cizímu jazyku se více pochopí i krása vlastního jazyka. Člověk je stvořen pro vztah, druhý mi pomáhá pochopit, kým jsem, a to jde jedině, když vyjdu z vlastního smýšlení. Nic se přitom neztratí, naopak se vrátíme obohacení. Chci poděkovat opět všem učitelům, spolubratřím, kteří se mi s trpělivostí věnovali, snažili se mluvit pomalu a napomínali nás, abychom nemluvili mezi sebou s Otou nebo Mírou česky, hlavně mimo školu.
