10′ Každý fotbalista má nějakého hráče, kterému fandí, každý z nás má nějakou zpěvačku, kterou rád poslouchá, nějakého autora, kterého rád čte… A možná i dokonce nějakou osobu z Písma, která ho v životě doprovází. Já mám moc rád Davida (právě o něm jsem přečetl v Německu asi tu nejlepší knížku, kterou mám teď ještě s sebou). Davida mám rád, protože je trošku jako já, protože zakouším Boha Otce podobně jako on. David nezakusil Boha tolik tím, že se stal králem, ale tím že selhal… Jenomže věrný zůstává jen Bůh, a o tom je vlastně celý Davidův příběh, ačkoliv je hodně moc bohatý. Když selžu, tak nepřijde Bůh Otec, který mě zahrne výčitkami, ale který mě skrze lítost přivede nazpět, protože Bohu jde o srdce, a ne o moje hříchy nebo vyhrané boje. No a protože jsem tuhle lásku zakusil, tak jsem řekl i já své Ano a stal se oblátem. PS: Titul té knihy je „Ty, jehož hledám“. Díky tedy Otci za jeho milosrdenství i za Davida, který v Jeho nekonečné milosrdenství důvěřoval.
