31′ Po krásném a bohatém úvodu, počátku či genezi přišel exodus. Bylo třeba vyjít z českého Banátu do České republiky. Jazyk zůstal stejný, ale lidé, vztahy, prostředí… všechno bylo nové a jiné. První rok byl hodně těžký, tak jsem začal psát dopisy, ale nepřicházela odpověď. Začít nová přátelství na novém místě se nedařilo. Měl jsem však

32′ Asi před 18 lety jsem v pořádné rychlosti narazil hlavou do stromu, protože jsem sjížděl prudký svah na sáňkách. Chyběl jsem ve škole, což neušlo pozornosti úžasného člověka, kterým byl učitel Petr Skořepa. Když viděl, že já nevidím skoro nic, tak mě vzal okamžitě do nemocnice, a já poznal, co to znamená být dobrým učitelem:

33′ Jak zpívá Nohavica: „Já jim ale na to řek: chci být hlídačem krav.“ No a já byl opravdu několik let hlídačem krav a vyrůstal v domě, kde bylo dost koní, slepic, koz. Viděl jsem, jak semena na poli rostou a že je v přírodě krásná spolupráce mezi Bohem a člověkem. Že život nemá tolik řád

34′ Velikou vděčnost cítím i vůči svým sousedům, ke kterým byly dveře vždy otevřené. Vedle nás bydlela dvojčata, se kterými jsem den co den chodil do školy. Naproti zase bydlely hodné učitelky, o dům dál truhlář, v jehož dílně jsem vyplýtval dost dřeva na výrobu mečů… a poté studna, místo setkání, kde jsem od mala diskutoval

35′ Dalším důležitým člověkem je pro změnu děda, ale tentokrát od té druhé babičky. Tento děda, který se jmenuje Ferdinand, mi pomáhal s úkoly už od mých 6 let. Mám od něj aspoň dvě vlastnosti. Jednou je smysl pro humor a druhou je žízeň po poznání. To, že výsledky z matematiky byly správné, je krásná věc,

36′ „Vzpomínám na upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lois, tvá matka Euniké a kterou, jak jsem přesvědčen, máš i ty…“ (2Tim1) S životem se předávají i hodnoty a tradice, které se v rodinách žijí. Pamatuju si na první modlitby, které mě učila právě má babička Štefi. Žiju tutéž víru, ale v jiném kontextu, jiným