Pašije – Mt 26,14-27,66
… Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“ Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je (prý) to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: `Jsem Boží Syn!’„ Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“ Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“ Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal…
Žije pro každého z nás!
Pašije, drama s mnoha účastníky, na jehož konci je ukřižován Ježíš. Pro naši zneužitou svobodu, pro naše hříchy, pro naši neschopnost si sami pomoci, se Bůh rozhodl nás zachránit. Nepředstavitelná láska. Umřel, ale třetího dne vstal z mrtvých. A žije! A žije i pro každého z nás, osobně. Udělala jsem zkušenost, že Bůh pomáhá, když o to stojíme. A já o to opravdu stála. Rakovina není žádná sranda. Už jen vědomí, že smrt nemá poslední slovo, je oblažující. Naprosto podstatná je skutečnost, že ve dne i v noci je se mnou Někdo, s kým můžu mluvit, kdo mi pomáhá zvládnout strach z bolesti a z neznámého. Po skončení úspěšné léčby se mě jedna paní doktorka zeptala, kolik jsem brala antidepresiv. „No přece žádná, nebo vlastně všechna, která Ježíš nabídl. Ta nejlepší!“
Autorka: Alenka Bulínová