Evangelium – Mt 9,36 – 10,8
Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“ (Potom) si zavolal dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, (syn) Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, (syn) Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: ‚Přiblížilo se nebeské království.‘ Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“
Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte
Po přečtení tohoto evangelia mě „udeřila“ do očí poslední věta „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Nejdřív mě napadl úsměv. Kolikrát za den, se na Tebe usměje člověk a Ty mu jeho úsměv oplatíš. Nikoho to nic nestojí, ale oba dva jste obohaceni a máte lepší den. Ale za nějaký čas jsem si vzpomněla na jednu událost, která se odehrála první den UNITU 2017.
Bylo to krátce před mými narozeninami, kdy jsem od kamaráda dostala dárek. Byl to „univerzální dárek“. Jednalo se o zalaminovanou kartičku velikosti vizitky, na které z jedné strany byl namalovaný zabalený dárek ovázaný stužkou, a z druhé strany bylo napsáno, že tento „univerzální dárek“ nahrazuje všechny svíčky, hrnečky a všemožné další věci-dárky, na které se pak práší. Ale to nejdůležitější stálo na konci: „Tento dárek je putovní. Až se s ním potěšíš, dej ho někomu dalšímu.“ Jediný problém byl v tom, že jsem se nedokázala s tímto dárkem nikdy rozloučit, jelikož byl od člověka, který je pro mě důležitý, a tudíž jsem nechtěla přijít o věc, kterou jsem od něj dostala.
Až teprve nedávno jsem si uvědomila, že přesně takhle (jako to bylo s „univerzálním dárkem“) je to i se všemi dary, které jsme dostali a dostáváme od Boha. Tyto dary, které jsme dostali, ale nevyužili je, nejsou k užitku. Ale když je využijeme a „předáme“ je dál, tak mohou vynést třiceti, šedesáti nebo stonásobný užitek (Mt 13, 8). I kdyby to bylo ku prospěchu jen jednoho člověka.
I když jsem si myslela, že hraju dobře na klavír a tím, jak hraji, se obohacuji a dělá mi to radost, tak z toho nikdy nebudu mít takovou radost, jako když hraji pro někoho druhého.
A proto se nebojme všechny dary a celé sami sebe „dávat“ dál. Nejen že těmi, kdo budou nejvíce obohaceni, budeme my, ale také budeme naplňovat naše poslání od Boha. Neboť: „Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. Má-li službu, ať slouží. Je-li vyučující, ať učí. Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně.“ (Řím 12, 5-8)
Autorka: Liduška Bulínová