Vzít svůj kříž znamená obejmout ho

Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní (myslí), že vstal jeden z dávných proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“ Lk 9,18-24

 

Před pár lety jsem se zúčastnila oblátských exercicií, kde zazněla jedna myšlenka, která pro mě byla svým způsobem přelomová a dodnes mi utkvěla v paměti. “Vzít svůj kříž znamená obejmout ho”. Objetí je pro mě výrazem lásky, přijetí. A já jsem dřív dělala spíš pravý opak. Za svoje kříže – slabosti, hříchy, nedostatky – jsem měla potřebu se trestat, myslet si, že kvůli nim nejsem dost dobrá, brala jsem je jako osobní selhání, které musím být schopna vyřešit si sama. Velmi mi v tom všem chyběla pokora.

Myslím, že mi to všechno zapadlo, až když jsem se stala mámou. Protože právě v mateřství zažívám bezpodmínečné přijetí, často skrze objetí. Přijetí od mé dcery. A je úplně jedno, kolik věcí se mi ten den nepovedlo, v čem jsem třeba nebyla stoprocentně dokonalý rodič. Miluje mě pořád stejně, i se všemi mými nedostatky. Jsem pro ni všechno. A díky tomu jsem si mnohem konkrétněji uvědomila, že Bůh mě miluje úplně stejně bezpodmínečně. Že i já jsem pro něj všechno. A že když pokorně přijmu svoje kříže a odevzdám mu je, nikdy na ně nebudu sama. Je mým osobním Spasitelem a já jeho milovaným hříšníkem.

Autorka: Ludmila Šimkaninová, Brno

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top