Vždyť jsem Boží!

Evangelium – Jan 1,6-8.19-28

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsI?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“ Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

 

Tak jako Jan byl poslaný od Boha a věděl kým je a kým není, říkám si, že bych měl také vědět, kým jsem a že jsem poslaný…
Určitě znáte ten pocit, kdy jste žili „dva světy“ nebo jste měli spoustu masek a vyměňovali si je podle toho, kde a s kým jste zrovna byli. I já jsem měl spoustu masek. Jednu do školy, druhou do kostela, další mezi nevěřícími kámoši a další a další… Samozřejmě jsem z různých stran slýchával, že máme odhodit své masky a žít jeden život, ale já jsem nevěděl, kdo jsem. Jsem ten hodnej ministrant nebo ten drsňák na hokeji? A jednoho dne mi to došlo. Byl to normální běžný den. Vždyť jsem Boží! Jsem milovaný Boží dítě! Jsem syn Krále! A najednou jsem to s těmi maskami pochopil. Když jsem Boží, tak nepotřebuji mít x masek. Stačí žít v Boží přítomnosti a milosti. Stačilo přijmout, kdo jsem v Božích očích. A najednou přišla velká úleva a svoboda. Už nemusím řešit, jakou masku si vezmu. A když vím, kdo jsem, tak poznávám, kam nebo ke komu jsem poslaný. Někdy je to boj, ale když máte kolem sebe lidi, kteří vám pomáhají, tak to není tak hrozné.

Jura Kalmus, pracovník v denním stacionáři Človíček, Plzeň

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top