Evangelium – Mt 22,15-21
Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
Dnešní evangelium mě tak trochu svádí, abych si z něj vzal jen známý výrok: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři“, zaplatil v pořádku daně a hotovo. Ale to má být dobrá zpráva, která navíc povede k radostnému životu? Přiznávám, to je na mě málo. Tak čtu podruhé, potřetí… Dochází mi, že celý ten příběh je chytře připravená levárna, příběh o tom, jak se někoho nepohodlného, kdo má navíc pravdu, jednoduše zbavit. Ale kde je to evangelium live?
Pátrám znovu. Tentokrát jsem zachytil, že Ježíš učedníky farizeů a herodiány prohlédl a poznal jejich zlý úmysl. Začínám propadat obavám, co by asi tak zahlédl v mém vlastním srdci, co jsem doopravdy zač, co určuje můj život a na koho co chystám… Pak se mi rozsvítí, Ježíš nás perfektně zná! Můžeme předstírat, co chceme, ale Ježíš nás vidí v pravdě. Ví, kde máme bolavé věci, ale vidí také dál, vidí naše obdarování, vidí v nás Boží děti! S úlevou se vracím na konec evangelia: „a to, co je Boží, dávejte Bohu.“
Dobrá zpráva rozklíčována! Alespoň pro mě. S penězi zacházej poctivě, jsou důležité. Ale to důležitější, to, o co jde, je Tvoje srdce. Nos v něm ostatní lidi. Tak to dělá Bůh. Máš na to taky, jsi Boží dítě!
Moc bych si přál, aby se mi to podařilo alespoň tuhle neděli. Mám k tomu báječnou příležitost, je totiž misijní 🙂
Autor: Jiří Koukal, Černý les