Evangelium – Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
„Ještě nerozuměli Písmu, ale uvěřili…“ Ráda bych měla jasno, ráda bych všechno pochopila, ráda bych viděla důvod toho všeho, co se děje kolem, co žijeme, ráda bych našla odpovědi na všechna moje „proč?“. Ale nějak mám pocit, že rozum nestačí, že někdy je potřeba prvně zakusit srdcem a pak až pochopit, anebo možná vůbec nepochopit, ale věřit, že to všechno je součástí Božího plánu, součástí našich dějin spásy.
Jedna z věcí, které asi nikdy plně nepochopím, je bezpodmínečná a nekonečná Boží láska k nám. Dřív pro mě bylo hodně těžko přijatelné, že by mě někdo měl rád jen tak, pro nic za nic. Moc jsem toužila se nějak Bohu zavděčit a odvděčit, dát mu nějaký pádný důvod pro jeho lásku a ukázat mu, že si ji opravdu zasloužím. Ale pár let zpátky jsem zakusila, že ať se snažím, jak se snažím, tak Bohu opravdu nemám co dát, a tak jsem se odvážila uvěřit tomu, o čem se mě mnozí už několikrát snažili přesvědčit, že jediný, co je potřeba udělat, je být. To Bohu bohatě stačí k tomu, aby mě miloval.
Myslím, že kdybych pořád čekala na to, až to pochopím a až pak to přijala, tak nebudu nikdy šťastná. Čím dál častěji zakouším, že i když nechápu, stačí věřit. A pak se mohou dít i zázraky. Třeba že dneska láska a život zvítězily nad smrtí.
Autorka: Kateřina Zahradníčková, Brno