Příležitost odsát tuk z duchovní obezity

Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: `Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.‘ Správce si řekl: `Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.‘ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: `Kolik jsi mému pánovi dlužen?‘ Odpověděl: `Sto věder oleje.‘ Řekl mu: `Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.‘ Pak se zeptal druhého: `Kolik ty jsi dlužen?‘ Odpověděl: `Sto korců pšenice.‘ Řekl mu: `Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.‘ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“  (Lk 16, 1-13)

To, co vstupuje na scénu, je strach. Jakmile správce z příběhu ovládne vnitřní strach, strach o sebe, svoji budoucnost, prosperitu, začíná nastupovat cestu podvodu, klamu a lži. I já čas od času zažívám svůj vnitřní strach. Někdy jde o stejný druh strachu, který měl správce. Strach způsobený službou mamonu a hledáním svého štěstí a jistot mimo Lásku. Jindy to je strach, který přichází jakoby bez zřetelného důvodu. Prožívání strachu nás může přivést do krize. Krize víry, krize našich vztahů, krize zdravotní, krize osobní. Kdo by chtěl dobrovolně podstoupit tuto nepříjemnou, bolestivou a často zdrcující zkušenost? Já tedy rozhodně ne!
S odstupem času ale mohu říct, že mě krize vždy paradoxně osvobodila od sebe samého a také od zažitých falešných představ o tom, co musím a nesmím, co je dobré, co špatné. Krize je pro mě osobně hlavně příležitostí, jak odsávat tuk z mé „duchovní obezity”, kterou si pěstuji během dní, kdy žiju pouze prázdné náboženství. Kdy zapomínám na to, že jsem Boží syn a snažím se brát věci do svých rukou. Tak jako se správce na konci Ježíšova příběhu setkává s velkorysostí, která mu jistojistě mění srdce, zbavuje ho strachu, osvobozuje od minulosti, tak i já znovu a znovu toužím být v kontaktu s někým, kdo je Velkorysost sama. Jsem bytostně přesvědčený, že na samotném dně naší bídy je vždy setkání s Velkorysostí.
Autor: Pavel Hůrka

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top