Evangelium – Mt 10, 37-42
Ježíš řekl svým apoštolům: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“
Neprožívala jsem nic svazujícího
Během své přípravy na křest jsem se setkala s jednou svou bývalou spolužačkou a hned jsem se jí svěřovala se svým obrácením. Pamatuji si, jak byla překvapená. Viděla sice ve víře hezkou věc, ale proč si život zatěžovat náboženstvím? „Přijde mi, že v církvi to jsou jen samé zákazy, nic nemůžeš a strašně ti to omezuje život.“
Její názor zase překvapil mě. Od té doby, co jsem se před sebou i před ostatními přiznala k tomu, že opravdu věřím v Boha, od té doby, co jsem se začala připravovat na přijetí svátosti křtu, jsem neprožívala nic svazujícího. Naopak, můj život se zcela proměnil. Kde jsem dříve byla svázaná strachy a předsudky, tam byla svoboda. Kde jsem se znepokojovala ohledně mínění druhých, tak zavládl klid. Kde ve mně přebývaly úzkosti, tam se objevila radost. Radost ze života, který se stával skutečným Životem.
„Kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.“ A postupem času ve mně rostla stále větší touha dát Kristu svůj život zcela. Ano, očím světa se může zdát, že jsem mnoho ztratila. Ale pohledem víry vím, že jsem přišla o mnohem méně, než kolik jsem dostala.
sestra Alžběta