Když něco ztratím, Bůh mi dá mnohem víc

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
Jan 20,1-9

Také mám někdy mnoho otázek, nechápu a nerozumím jako Šimon Petr a ten druhý. Toto evangelium mi znovu připomnělo jednu důležitou věc. Když něco nebo někoho ztratím, Bůh mi dá mnohem víc. Když mi zemřel starší brácha, ztratil jsem vzor, parťáka, bratra… po pohřbu, kdy jsem přijal opravdu bratrské obejmutí od kamaráda Josefa, mi došlo, že jsem sice ztratil bráchu pokrevního, ale díky tomuto prázdnému hrobu jsem získal mnoho bráchů, a dokonce i sester, kteří jsou kolem, a to i díky oblátské rodině.

Nyní už rozumím… Ježíš Kristus vstal z mrtvých!

Autor: Jiří Kalmus

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top