Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“ Lk 10,38-42
Kolikrát jsem se už v životě dostal do situace, kdy jsem cítil nespravedlnost – proč já mám něco dělat, zatímco druhý si užívá? Byl jsem nespokojený s údělem, který jsem si vybral nebo kterým jsem byl pověřen. Tahle moje vnitřní nespokojenost ale ve výsledku vždy jen o to víc ublížila mně samotnému. Občas na nás zkrátka ten „nejlepší“ úděl nezůstane, co je ale vlastně tím „nejlepším“ údělem? Mám se doma urazit, že na mě zůstalo mytí nádobí, zatímco přítelkyně kouká na televizi?
Říkám si, že to nejspíš nebude ten správný přístup pro rodinnou pohodu. Než v sobě nosit negativní emoce a vytvářet dusno, zkouším to otočit. Umýt nádobí je úděl, který jsem přijal, který jsem si vybral a dělám ho třeba i s radostí, že jsem tím udělal něco pro druhého.
Nemyslím si tedy, že jde o to, že někdo vyhrál ten „nejlepší“ úděl. Každý úděl může být ten nejlepší, záleží jenom na mně, jak k němu přistoupím. Příště, až na mě zase přijde pocit nespravedlnosti, snad si vybavím „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí.“
Autor: Jakub Kyliš, Plzeň