Evangelium – Jan 3,16-18
Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“
Jsem milovaná?
Po přečtení evangelia na tuto neděli jsem si vzpomněla na jeden silný okamžik, který jsem prožila. Bylo mi tehdy patnáct let a byla jsem v prváku na gymplu. Byla jsem hodně plachá a měla jsem velký problém se sebepřijetím. Nevěřila jsem si a viděla jsem spíše svoji vlastní neschopnost.
V ten čas jsem našla pozvánku na jednu duchovní obnovu pro holky. Nikdy jsem předtím na žádné duchovní obnově nebyla. Nevěděla jsem co očekávat, ale rozhodla jsem se jet.
Obnova se konala v Beskydech. Všude okolo naší chaty byla krásná příroda, ticho, samota.
Téma této duchovní obnovy bylo „Jsem milovaná?“.
To bylo pro mě hodně důležité, protože přesně tomu jsem nevěřila… Nevěřila jsem, že by mě někdo mohl mít rád… Ani já sama jsem se neměla ráda.
Celý ten týden jsem prožila opravdu v tichu a v modlitbě.
Tam v horách jsem se setkala s Bohem, který mě opravdu miluje. Který mě miluje takovou, jaká jsem. Pro kterého jsem krásná. Osobně jsem si prožila to, že Ježíš dal svůj život za mě, aby mě vykoupil, aby mi dal věčný život.
Pochopila jsem, že se musím nechat milovat. To je můj úkol. Dovolit Bohu, aby mě objal svou milosrdnou láskou.
Přijala jsme sama sebe a dostala jsem do srdce velký pokoj. Ale hlavně jsem své srdce otevřela Pánu.
Zpátky domů jsem přijela jako úplně jiný člověk. Měla jsem velkou vnitřní radost. Této změny si všimla i moje nevěřící maminka, pro kterou to byl jeden z prvních kroků na cestě víry. Viděla mě šťastnou a zamilovanou…
Sestra Edita