Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování (předepsanému) u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl (služebníkům): „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa, ale zdrželi se tam jen několik dní. (Jan 2,1-12)
Proč vlastně věřím v Boha? Tahle otázka mě v životě dlouho doprovázela. V dětství jsem se jí úspěšně vyhýbala, na střední to začalo gradovat a na univerzitě to pak vybouchlo. Ptali se mě spolužáci, ptali se mě učitelé, ptal se mě každý, kdo se dozvěděl, že jsem věřící. Přirozeně… ptala jsem se sama sebe na totéž. Naučené fráze už mi přestaly stačit a potřebovala jsem si na tuhle otázku popravdě odpovědět, aby můj život dával smysl. Proč věřím? Vidím přeci všude kolem sebe, že bez Boha to jde taky docela dobře, někdy se zdá, že i líp. Ale tohle evangelium má jasno. Jenom Bůh totiž umí dělat víno z vody. Jenom on umí z dobré věci udělat ještě lepší, z pochoutky udělat delikatesu a z jednoho poupátka rozkvetlou zahradu. Vždycky jsem chtěla od života něco víc, nerada se spokojím s málem. A myslím, že tohle mám s Ježíšem společné 🙂 Vím, že jenom s ním to jde vždycky výš a dál a hloubš. Těch okamžiků, kdy mi Ježíš v životě proměnil vodu ve víno je hrozně moc a jakmile člověk jednou ochutná, těžko se pak spokojí s něčím horším. Někomu stačí jenom voda, ale mně ne, proto věřím. Bůh prostě ví, co je dobrý, v tom se na něj můžu spolehnout.
Autorka: Zuzana Lášková