Hlavně si na nic nehrát

Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: `Pane, otevři nám!‘, odpoví vám: `Neznám vás, odkud jste.‘ Tu začnete říkat: `Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi nás na ulicích!‘ Ale on vám odpoví: `Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!‘ Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“ Lk 13, 22-23

 

Úzkými dveřmi projdou úzcí lidé, to dává smysl. To, co by nám mohlo zabránit těmito dveřmi projít, jsou naše bicepsy. Budeme se pokoušet projít, co to půjde, ale potom, když se nám projít nepodaří, řekneme: ,,Pane, vždyť jsem se modlil růženec třikrát denně. A každou postní dobu nejedl maso. A každou neděli šel na pouť.“ To je všechno sice hezké, ale dělal jsem to skutečně pro Pána? Nedělal jsem to spíš, abych si vypracoval duchovní svaly a cítil se dobře a silně? Jestli mě Pán nepozná, tak jsem to s Ním asi nedělal.

V únoru jsem strávil dvanáct dní na praktiku v domě, kde jsou lidé závislí na drogách, snažící se něco se svou závislostí udělat. A bylo vždycky moc hezké vidět při mši svaté, jakým způsobem se ti chlapi modlí. Jednoduše a upřímně. Žádné přímluvy typu: ,,Dej, ať vláha spadne na tuto zem, aby v našem kraji nevládl hlad, “ ne, oni prostě řeknou:,, Ať už konečně prší!“ A v tom si myslím, že poslední budou předcházet první. Svou upřímností. Proto není až tak důležité, kolik toho pro Pána dělám, ale jestli to vůbec dělám pro Něho a s Ním. Upřímnost může potom být špendlíkem, co propíchne naše bicepsy a pomůže nám projít úzkými dveřmi. Upřímnost ke světu, ale i k sobě. Hlavně si na nic nehrát.

Autor: Tomáš Kánský

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top