Evangelium – Jan 20,1-9
Slova svatého evangelia podle Jana.
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
Chuť běžet
Dnešní evangelium je pro mě znázorněním toho, že nemůžu žít víru sama, že bych jako jedinec neobstála, že k tomu potřebuju další lidi, že je to záležitost společenství.
Chuť běžet (= touhu růst ve víře, udělat posun vpřed, zažít něco nového, nový způsobem zakusit Boha, žití víry,…) bych měla, ale často se mi stává, že když zbývá udělat ten poslední, většinou nejdůležitější, krok, zůstanu stát venku, mám tendenci maximálně se dovnitř naklonit, zůstat jen pozorovatelem zvenčí. Možná je to nedostatkem odvahy, možná strachem z neznámého nebo pocitem, že na to nemám. Proto kolem sebe potřebuji Šimony Petry – ty, kteří mě popostrčí, abych vstoupila dovnitř, kteří mě strhnou k tomu, abych byla plně účastna a nesledovala to jen z dálky, kteří mě motivují, abych šla z povrchu do hloubky, a se kterými jsou všechny nedostatky a strachy menší, než když jsem na ně sama.
Nebýt mnohých Šimonů Petrů nebyla bych například asociovanou u oblátů, nebyla bych ani součástí projektů jako jsou Light4you, Workship a tábory pro teenagery, neučila bych se sdílet a mluvit o určitých věcech, neměla bych duchovní doprovázení, nepsala bych tento příspěvek.
Myslím, že já naopak můžu Petrům pomoct třeba rychleji běžet anebo spíš běžet spolu s nimi. 🙂
Autorka: Kateřina Zahradníčková