Evangelium – Mt 25,31-46
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘ Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘ Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
Setkávat se s Pánem skrze druhé je pro mě jedním z nejoblíbenějších a nejkrásnějších způsobů. Ne, že bych ty ostatní ráda neměla, to ne, jen takto nějak víc a konkrétněji zakouším, že víra není jen mou osobní záležitostí, že jejím základem jsou vztahy, láska, že to, koho všeho mi Bůh posílá do cesty, je veliká vzácnost a že každý člověk na světě tak má obrovskou hodnotu.
Vybavují se mi okamžiky, kdy jsem víc ovce, ale i chvíle, kdy víc patřím mezi kozly, chvíle, kdy jsem promarnila příležitost k lásce, příležitost někomu podat alespoň malé sousto nebo dát loknout vody. A tak při čtení dnešního evangelia prosím, aby mi Bůh otevíral oči a dával všímavější srdce, abych viděla všechny ty žíznivé, hladovějící a osamělé. Představuji si, co by mi dneska Ježíš řekl, a doufám, že by to mohlo být něco jako „Pojď, přijmi jako úděl království. Neboť jsem byl smutný, a obejmula jsi mě.“ Objímání, to bych totiž řekla, že mi i jde. 🙂
A zároveň mě toto evangelium i povzbuzuje k tomu být prostředníkem. Prostředníkem setkání druhých s Pánem. Nechat se potěšit, neodmítat pomoc, nabídnout svoji žízeň po radosti, hlad po blízkosti, odhalit své slabosti, být nejposlednějším bratrem. Přijde mi krásné, jak pak všechno, co takto dám k dispozici, nabývá nový smysl. Boží smysl.
Autorka: Kačenka Zahradníčková, lékárnice, Brno