Boží láska není pro „nejschopnější borce“

Evangelium – Mt 5,1-12a

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

Byla to láska na druhý pohled… Myslím svoje setkání s Evangeliem blahoslavenství. Moje první vědomější setkání s tímto textem bylo někdy v době dospívání – v době „bezstarostného mládí“. Tehdy jsem v Bibli (a všude jinde) hledala návod na život. Ale nějak jsem se mezi těmi blahoslavenými nemohla najít… „To jako, že když se mám dobře, nepláču, nestrádám na duchu, nikdo mě pro víru nepronásleduje,… tak nic?“

Žila jsem nevědomky v představě, že nebe si je třeba „vysloužit“ vlastními silami. A tak mi tato část Písma zrovna moc motivace nedodávala. Navíc mi to nepřišlo ani jako šťastně zvolená slova útěchy pro trpící a plačící… „Nebreč, vždyť seš blahoslavenej!“ nebo „Jen breč, budeš mít za to v nebi poklad!“ Teď přeháním, ale myslím, že člověka, který trpí tady a teď a naléhavě potřebuje pomoc, nezvedne ze země příslib odměny, která přijde až po skonání.

No a pak mi postupem času došlo, že se na to dívám úplně špatně… Když čtu Evangelium blahoslavenství nyní, vnímám, že nijak nezlehčuje bolesti našeho života. Naopak. Dává jim hlubší význam a smysl a otevírá prostor pro milosrdenství. Došlo mi, že onen poklad v nebi se nabízí nám všem, a je jen na nás, jestli tohle milosrdenství přijmeme. A myslím, že ho snáz přijmou právě ti, o kterých Evangelium hovoří – ti, kteří v tomto světě trpí nedostatkem spravedlnosti nebo lásky nebo jsou nějak znevýhodnění.

A tak se pro mě tento úryvek z Písma stal lékem na beznaděj a ujištěním, že Boží láska není pro „nejschopnější borce“, ale je to dar, který touží být pokorně přijatý.

Autorka: Klára Kadlecová, doktorka na onkologii, Kozolupy
„S podporou a korekcí manžela“